Co to
vlastně znamená být dobrovolníkem? Dělat něco prospěšného a užitečného, jen
proto že se vám prostě chce, jen proto že se z vlastní vůle rozhodnete
konat dobro. A být doučujícím, to má být zase co? Třeba na chvíli pro jednou
vypadnout z role studenta a vyměnit ji za pozici učitele. To jsou takové
pěkné květnaté fráze, my bychom vám ale chtěli ukázat, co to znamená -
doopravdy.
„O možnosti stát se
dobrovolníkem jsem přemýšlela už nějakou dobu, než jsem našla náš projekt.
Doučování jsem si nakonec vybrala hlavně proto, že ráda pracuji s dětmi.“ –
Hanka, bývalá doučující
Pátek
odpoledne pro mě neznamená konec vyučování, kdepak. Na tuhle školu se však
těším mnohem víc, vím, že budu užitečná někde, kde to je třeba. A tak kolem
třetí hodiny zazvoním na dům u sv. Josefa, kam mě vpouštějí milé sestřičky.
Procházím až do malé místnosti, jež nám propůjčily na doučování – stůl,
židličky, černá tabule s houbou a křídami a vzadu na skříni čeká ještě
několik krabic deskových her (to si děti na konci hodiny vždycky vyprošují,
abychom si nějakou tu partičku zahrály!), stačí si jen vybrat.
„Je to úplně bezvadný! Baví mě
to, hlavně, že se učíme hrou, zábavně.“ – Míla, doučovaný žák
Někdy
už pilně píšu nová anglická slovíčka na tabuli nebo kreslím symboly, aby se nám
snadněji učily, jindy zase vytahuju z batohu připravené pracovní listy či
různé barevné kartičky, s nimiž to bude o něco zábavnější. Pachtila jsem
se s nimi celý včerejší podvečer, abychom je dnes s Tomáškem společně
zužitkovali.
„Není to terapeutické jen pro
doučovaného, ale i pro doučujícího. Má to svou náplň, svůj směr a cíl. Doučuju
hlavně hrou, snažím se to dítěti podat nenásilně, nejlépe tak, aby si sotva
všimlo, že se učíme. Skládání kostek s písmenky, slovní šibenice a podobné
blbůstky jsou pravidelnou položkou.“ – Anet, bývalá doučující
A pak
už se přiřítí i můj malý svěřenec, alespoň na tu jednu hodinu týdně zasedne
naproti mně a společně se vrhneme na novou látku, která se na něj během týdne
vyvalila. Pracujeme s jeho učebnicemi a sešity, abychom se měli od čeho
odpíchnout, a používáme i materiály, které jsem si připravila sama. Samozřejmě
nesmí chybět nějaký ten kvíz, soutěž nebo křížovka, aby nám čas utekl o něco
lépe a látku jsme pořádně vstřebali. To potom Tomášek nejvíce zpozorní a
zatetelí se radostí, to je přesně něco pro něj! Vytahuje z rukávu také
bystré otázky, takže musím být neustále ve střehu. Čeština, angličtina, to je
náš kámen úrazu, jenž se pro něj snažím co nejvíce osvětlit. Ale jakmile
zabrousíme k počtům (které není předmětem našeho doučování, ale matematik
Tomášek si k nim vždycky najde cestu), chrlí na mě nekonečně mnoho číslic,
až mi nad tím zůstává stát rozum.
„Myslím, že velkým plus byl
fakt, že jsme si s mou svěřenkyní hned na začátku skvěle sedly. Nebere mě jako
učitelku, ale spíše jako starší kamarádku či sestru, která jí čas od času něco
vysvětlí. Už nyní vidíme pokroky a jsem na ní moc pyšná.“ Baru, bývalá doučující
Kolem
čtvrté hodiny už tasím ven krátký domácí úkol, to máš hned, neboj, uklidňuju
svého svěřence, když mu podávám papír se cvičeními. Jo, pokrčí rameny, to mám
tak, zaměří se pohledem na list, to mám za pět minut, prohlásí sebevědomě a už
si papír strká do tašky. A pak už za námi zavírám dveře, zatímco Tomášek vedle
mě štěbetí o tom, že o víkendu bude „hrát s klukama fotbal“, já mu, ještě
jako správná učitelka připomínám, aby si zopakoval vyjmenovaná slova na
pondělní test, a pak se vracím do své role studenta, a ještě se zvědavě ptám,
proti komu budou tuhle sobotu hrát. Na zastávce se rozloučíme, tak pa, zase za
týden!
Komentáře
Okomentovat